Samotná budova bývalé celnice byla součástí starobylé rybářské osady Podskalí. Jde o pozdně gotický dům z počátku 16. Století, který byl zakoupen novoměstskou obcí pro potřeby celnice při vybírání cla ze dřeva. Osada Podskalí existovala již od sklonku 12. století a její obyvatelé získali postupně monopolní právo na obchod se dřevem, které sem bylo připlavované po Vltavě.

Zde umístěná expozice byla otevřena v roce 2003 a má 4 části:

Voroplavba na Vltavě

První spolehlivá zmínka o plavení vorů na Vltavě je z r. 1316, poslední vor doplul na rozestavěnou přehradu Orlík 12. 9. 1960. Dobové fotografie a dokumenty zachycují stavbu vorů, jejich cestu po Vltavě do Prahy a svérázný život vorařů — plavců. Ústředním exponátem je věrný model vorového pramene, dále zde nalezneme nástroje používané plavci a zejména unikátní dvojici původních vesel z voru.

Historie zaniklého Podskalí — vory a lodě na Vltavě

Budova bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 na dnešním Rašínově nábřeží, je vedle kostela sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé rybářské osady Podskalí. Osada Podskalí existovala již od sklonku 12. století a její obyvatelé získali postupně monopolní právo na obchod se dřevem, které sem bylo připlavováno po Vltavě. Výtoň byla starobylá instituce vybírající mýto ze dřeva připlaveného po Vltavě na pražský trh. Jméno vzniklo podle úkonu vytínání určitého množství dřeva ze svázaných vorů. Umístění celnice v dnešním objektu lze sledovat od 16. století. Dnešní budova zůstala na úrovni původní zástavby a nachází se v blízkosti tzv. výtoniště.

Z dějin Podskalí

Střed místnosti zaujímá model Podskalí v podobě, jakou mělo kolem r. 1870. V následujícím desetiletí byly postupně vystavěny mosty, které narušily starobylý ráz čtvrti. Konečný zánik starého Podskalí nastal přibližně mezi roky 1905 a 1914. Po vystavění nábřeží aVyšehradského tunelu byly zbořeny plavecké domy a ohrady se dřevem a na jejich místě vznikly moderní činžovní domy. Kromě obchodu se dřevem se Podskaláci živili jako plavci na vorech a lodích, v létě těžili ze dna řeky písek a v zimě si přivydělávali jako ledaři. Podobu zaniklého Podskalí a život jeho obyvatel připomínají historické fotografie, původní nástroje dřevařů, ledařů a pískařů i stejnokroj Vltavanu. K unikátům patří pokladna z výtoňské celnice.

Nákladní plavba na Vltavě

Vltava bývala v minulosti důležitou dopravní tepnou. Nákladní lodní doprava na střední Vltavě zanikla koncem 40. let 20. století následkem výstavby přehrad. Fotografie, kresby a model dokumentují stavbu dřevěných nákladních lodí – „šífů“, jejich plavbu po proudu i protiproudní vlek koňmi. Dějiny plavby na dolní Vltavě jsou dokumentovány především historickými fotografiemi vlečných parníků jednotlivých plavebních společností. Pozornost dále upoutá např. původní kotva vlečného člunu z r. 1913.

Pražská osobní paroplavba

Osobní lodní dopravu na Vltavě zahájil v r. 1841 parník Bohemia, postavený v Karlíně podle plánů Angličana J. J. Rustona. Toto spojení mezi Prahou a Drážďanami trvalo 10 let. Nepřerušená tradice osobní paroplavby začíná v r. 1865 založením společnosti, která pod názvem Pražská paroplavební společnost (PPS) existuje dodnes. Velice populární bývaly výlety do Štěchovic ke Svatojánským proudům a po jejich zatopení postupně až pod Slapskou přehradu. Historie pražské paroplavby je podrobně zachycena nejen historickými dokumenty a fotografiemi , ale také modely parníků Bohemia a Vltava.

Zdroj, více informací naleznete zde: www.muzeumprahy.cz