Archiv pro štítek: Ředitelství vodních cest ČR

Ministerstvo životního prostředí obstrukčními kroky opět zabránilo stavbě jezu v Děčíně

Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo dne 29.5.2012 na internetových stránkách Informačního systému EIA dokument, který vrací dokumentaci EIA záměru Plavební stupeň Děčín Ředitelství vodních cest ČR (ŘVC ČR) k dalšímu dopracování. Jedná se již o druhý podobný krok resortu životního prostředí. Dopis ing. Honové, ředitelky Odboru posuzování vlivů na životní prostředí MŽP ČR datovaný 23.5.2012 však nepochopitelně poštou ani datovou schránkou na ŘVC ČR nedorazil, což je značně nestandardní.

Ing. Jan Skalický, pověřený řízením ŘVC ČR říká: „Budeme požadovat jasné zdůvodnění vrácení dokumentace a rozsáhlých požadavků na její doplnění. Značná část požadavků jde nad rámec původních požadavků na doplnění z května 2011. MŽP je měla uplatnit již tehdy a proto se domnívám, že jde pouze o záměrné zdržování procesu, který se může zcela absurdně donekonečna opakovat. Důvody, které Odbor posuzování vlivů na životní prostředí MŽP ve třinácti bodech dopisu uvádí, vzbuzují důvodné podezření, že MŽP k záměru nepřistupuje objektivně a odborně. Obdobně lze pochybovat i o nezávislém a objektivním přístupu k problematice ze strany zpracovatele posudku RNDr. Tomáše Bajera, který v rekordním čase podrobně pročetl tisíce stran dokumentace, aby se k nim mohl vyjádřit.“

MŽP například požaduje aktualizaci přírodovědných průzkumů dotčeného území v roce 2012, aniž by řádně zdůvodnilo opodstatněnost této podmínky. Opět se jedná o prokazatelnou obstrukci, protože podle platných metodik samotného ministerstva nelze již časově některé úkony zkoumání vybraných organismů v letošním roce provést!

Dopis dále napadá obsah a kvalitu posouzení vlivů na krajinný ráz. Tato kritika je zcela nepodložená. Je totiž těžko představitelné, že přední osobnost a zakladatel procesu a metodik hodnocení krajinného rázu Doc. Vorel, který se podílel na vypracování posouzení, by zpracoval zcela nevyhovující a nepoužitelný dokument jak tvrdí MŽP.
Podivný je pak požadavek na podrobné zpracování varianty, která by řešila zlepšení splavnosti Labe bez vybudování jezu. Tato varianta byla týmem odborníků ČVÚT již v roce 2004 označena na základě matematických modelů za nereálnou a její projektové zpracování by tak předem znamenalo zbytečnou investici v řádu miliónů korun.

Tímto postupem MŽP je ohrožena realizace díla v programovém období 2014 až 2020 a tím možnost čerpání prostředků Evropské unie. Zároveň nedojde k naplnění programových priorit Vlády v oblasti růstu konkurenceschopnosti České republiky a podpory podnikání.
Nepostavení plavebního stupně Děčín může mít rovněž negativní vliv na energetickou bezpečnost naši země a schopnost dopravovat strategické suroviny.

Vláda ČR svým usnesením č. 155 ze dne 14. března 2012 ke Zprávě o stavu vnitrozemské vodní dopravy v České republice a možnostech jejího rozvoje uložila ministru dopravy pokračovat v přípravě Plavebního stupně Děčín a Plavebního stupně Přelouč II a činit kroky vedoucí k realizaci těchto staveb a o této spolupráci informovat vládu vždy ke dni 31. prosince každého kalendářního roku.

ŘVC ČR využije všech zákonných kroků k rychlému řešení vzniklé situace a bude se domáhat jak svých práv, tak zejména obnovy nezávislosti a transparentnosti tohoto procesu.

ŘVC ČR bude i nadále pořádat kulaté stoly pro odbornou veřejnost, na kterých by ráda detailně představila jednotlivé varianty záměru, o kterých chce zahájit podrobnou veřejnou diskuzi. Termíny těchto kulatých stolů oznámíme v nejbližších dnech.

Zdroj: ŘVC ČR

Labe - Děčín
Labe - Děčín

O plavebním stupni Děčín

Plavební stupeň Děčín je záměrem, jehož realizace zajistí spolehlivé napojení prvních českých přístavů na Labi k severomořským námořním přístavům v Německu a Beneluxu. Vybudována by měla být plavební komora s pohyblivým jezem, vodní elektrárna, která vyrobí elektrickou energii odpovídající spotřebě zhruba poloviny všech domácností v Děčíně, oboustranné rybí přechody a pozemní biokoridory pro migraci živočichů kolem jezu. Zároveň bude provedena řada revitalizačních úprav ve zdrži vodního díla i pod ním směrem ke státní hranici, které pomohou vrátit korytu a břehům řeky poznamenaným lidskou činností přírodní charakter. Toto kombinované plavebně-revitalizační řešení bylo vytvořeno ve spolupráci s řadou odborníků, do jeho přípravy byl významně zapojen i bývalý ministr životního prostředí, ekolog Ing. Ivan Dejmal.

Plavební stupeň Děčín významným způsobem podpoří zachování a rozvoj plavby po Labi, která je vedle již dnes prakticky naplněného železničního spojení směrem na sever Evropy jedinou kapacitní rezervou, která může převzít alespoň část ekologicky i ekonomicky nejméně příznivé silniční dopravy (jedna loď, pro kterou je Plavební stupeň v Děčíně dimenzován, může nahradit několik desítek kamionů). Spolehlivost labské vodní cesty je klíčová pro celou řadu firem v České republice, ať již pro výrobce lodí či rozměrných objektů, které nelze k zákazníkům dopravit jinak než právě lodí, ale také pro producenty chemických či zemědělských materiálů v sypké či tekuté formě, jejichž zboží je při využití železniční či silniční dopravy kvůli vyšším nákladům na přepravu na zahraničních trzích nekonkurenceschopné.

Sdružení Arnika zneužívá důvěry veřejnosti

Arnika při této své akci mátla občany užitím log Ministerstva životního prostředí a Státního fondu životního prostředí. Ministerstvo se však na petici samozřejmě nepodílelo. „Považuji tuto skutečnost za alarmující. Arnika se zaštiťuje morálním krédem ochrany obecného dobra a legitimitu svých činů opírá o podpisy na petici, která svým obsahem vyvolává dojem, že je podporována státními institucemi, které s ní ale nemají nic společného.“ upozorňuje Ing. Jan Skalický, pověřený řízením ŘVC ČR.

Tato nestátní organizace mystifikuje lidi i jinak. Tvrdí například, že ochrana cenných přírodních území je v Česku nedostatečná a jako nejzávažnější příklady uvádí Labské údolí a lokalitu Slavíkovy ostrovy na Labi u Přelouče. Podle Arniky odporuje současný stav mezinárodním závazkům, dala jí v tom prý za pravdu i EK. RNDr. Jiří Zahrádka, CSc., který je autorizovanou osobou k hodnocení NATURA 2000, k tomu ale říká: „Komise nevydala žádné takovéto prohlášení, vyzvala pouze dopisem ČR k vyjádření v souvislosti s některými chráněnými stanovišti a druhy. Je lež tvrdit, že nám Evropská komise klade za vinu nevyhlášení větší lokality Labské údolí nebo prosté nevyhlášení Slavíkových ostrovů. Komise nám naopak ale může vyčítat špatnou péči o již vyhlášená území, kdy byla některá stanoviště a biotopy druhů zařazeny velice sporně. Celý systém je zkostnatělý, byrokratický a především v jeho nastavení obstrukční.“ Mezinárodním dohodám tak neodporuje stavba plavebního stupně, ale naopak jim neodpovídá současný stav řeky Labe. „Například v Evropské dohodě o hlavních vnitrozemských vodních cestách (AGN) je Labe vedeno jako vodní cesta mezinárodního významu, na které musí být zajištěna mezinárodní přeprava podle určitých parametrů, a ty současné to samozřejmě nesplňují,“ vysvětluje Skalický.

Arnika nemůže doložit ani další své tvrzení, že by při realizaci projektu Plavební stupeň Děčín byla zničena velmi cenná území a na druhou stranu by se nedostavil žádný pozitivní ekonomický efekt. Odborná hodnocení území okolí Děčína prokázala jeho citelnou degradaci jak přirozeným vývojem, tak aktivitami člověka. Území kolem řeky není přirozené, na konci 19. století byly břehy řeky kompletně opevněné, okolí bylo zemědělsky obdělávané. „Arnika si protiřečí a manipuluje s informacemi před veřejností. Dnes je celé Labské údolí změněno činností člověka. Přírodní koryto bychom tam hledali marně. Naopak pozitivní ekonomický efekt v podobě snížení cen při dopravě zboží po vodě se projevuje již dnes“ konstatuje Skalický.

To potvrzuje i snaha zástupců Arniky vzbudit dojem, že projekt děčínského jez vyřeší splavnost pouhých 9 kilometrů řeky, která je jednou z nejdelších v Evropě, což proto nemůže stačit. Projekt jezu u Děčína však řeší kritický úsek s nejhoršími plavebními podmínkami na celé řece a je v souladu jak s vládními usneseními, tak s mezinárodními závazky. „Ať Arnika svá tvrzení prokáže! Profesionální aktivisté této organizace jsou ale svázáni s prosazováním dopravy po dráze, tudíž se od nich sotva dozvíme objektivní informace ohledně porovnání vodní, železniční a silniční dopravy,“ uzavírá Skalický.

Zdroj: ŘVC ČR

Vizualizace plavebního stupně Děčín.

Lodní výtah Orlík nově přepraví plavidla až do rozměru 8,5 x 3 m

Vozík výtahu prošel poslední rekonstrukcí v roce 1976 a od té doby 35 let pomáhal malým plavidlům překonat přehradu. Investor projektu Ředitelství vodních cest ČR a Povodí Vltavy, státní podnik ho nyní nákladem 1,14 mil. Kč vč. DPH inovovaly. Zvětšený vozík nyní převeze lodě do rozměrů 8,5 x 3 metru a hmotnosti 3,5 tuny. Přestože zvětšení vozíku mělo technická omezení, takže je jen o 50 cm širší, umožní tato změna přepravit o 700 lodí registrovaných v ČR více. Ty se totiž dříve kvůli své šířce do vozíku nevešly.

Lodní výtah na Orlíku je unikátní nejen v České republice, ale i v celé Evropě. Překonává výšku více než 70 m a přepravení lodi po 277 m dlouhé kolejové dráze trvá bezmála 20 min. Výtah byl postaven při výstavbě orlické přehradní hráze a způsob přepravy lodi se od té doby nezměnil. Vozík je ve stanici zanořen do vody tak, aby loď do něj vjela. Následně je přivázána, takže po jeho vynoření visí na kurtách. Přeprava po kolejích probíhá na sucho. V horní části dráhy je vozík vždy otočen, aby byla loď při zanoření vozíku v koncové stanici schopna pohodlného vyplutí.

Zdvihadlo OrlíkDráha výtahu je souběžná s nedokončeným velkým zdvihadlem pro čtyřicet pět metrů dlouhé lodě. Sem chtějí správci toku pustit plavidla za šest let, pak se zaměří na výstavbu slapské plošiny. Ta je poslední slabinou na vltavské cestě.

Lodní výtah na přehradě Orlík
Lodní výtah na přehradě Orlík