Párové dvojčíslí „55“ se pro letošní rok stalo pořadovým přívlastkem dalšího celostátního Setkání Jachtařů v podkrkonošském Libštátu.

Ano a znova.. tak jako každý rok tak i tentokrát s opakující se pravidelností, se nedávný únorový víkend prohnala Libštátem vlna tsunami, která zaplavila náměstí a přilehlé uličky auty. To opět jachtaři vyměnili kormidla za volanty svých vozů, aby z tuzemska i zahraničí, dorazili na jedno z dalších setkání, v řadě již tak dlouhé, že zrekapitulovat celou její historii, by vydalo na několikero článků. Na druhou stranu o čem se zmínit a neopakovat se v případě toho letošního? Krom již notoricky známého programu, na který se již všichni těší a kvůli kterému sem všichni jezdí… přičemž mnozí již v podvečer o den dříve.

Možná že právě ono páteční neorganizované setkání v podobě neoficiálního před večera, kdy se na sále promítá cokoli s lodní tematikou a v hospůdce se to postupně rojí… to je právě tím co stojí jistě za zmínku. Neb to je pokaždé trochu jiné a nové, byť usměvavá obsluha u pípy je stále stejně milá jako loni. Ale kolem stolů, kde se nejen nad pivem probírá vše možné, se to naopak neopakovatelně přeskupuje a přelívá, jak vlnky příboje, tak jak postupně ve vlnách dorážejí noví a noví účastníci, byť vesměs jsou to vlastně už většinou staří známí. Však bohužel ne všichni…

Již na druhý den v sobotu, když je oficiálně zahajována tradiční smršť přednášek, reportáží a zajímavých video prezentací, se smutně potvrzuje, že řady stálých příznivců zase trochu prořídly. Symbolickou minutou ticha jsou tak hned v úvodu uctěni ti, kteří se tohoto, ani žádného dalšího setkání již nezúčastní. Hold vzdaný jejich věčné plavbě však neznamená, že věkový průměr zbylého osazenstva tím stoupá stejně, jako pořadová čísla samotná akce.

Kuriózním potvrzením toho, že zájem o tuto záležitost je i z řad těch mladších, mohou být právě ještě ony předchozí páteční dozvuky noční dunivé hudby. Ta navzdory těm, co se s únavou po neoficiálním úvodu již postupně pomalu chystali k odpočinku, hlasitě a výrazně rytmicky otupovala ještě nějakou chvíli smysly přítomné omladiny. No vida… takže snad opravdu stárne či spíše zraje jen sama tradice jachtařských setkání… a nikoli věkový průměr jejích účastníků. Každopádně rčení „hodně muziky za málo…“, tedy v tomto pět a padesátiletém ročníku bylo rozhodně naplněno.

Letošní opět programově bohatá celostátní jachtařská konference v Libštátu tak sice krom oněch dvou pětek, z řady všech předchozích jinak nevyčnívala ničím neobvyklým, což však jen utvrdilo v pevnosti zakotvené tradice, ale zároveň ukázalo, že ta bude mít důvod pokračovat i nadále. A to je vlastně i jedním z jejího smyslu. Pluje se dál. 🙂

Ahoj
Petr Vymetal