Kdokoli neznalý věci by tipoval, že budou-li se příznivci jachtingu chtít někde potkat, bude to logicky kdesi v maríně s nekonečnou hladkou vodní hladinou, kam na svých plavidlech doplují a zakotví, aby si povyprávěli co kde zažili, co je nového potkalo a co se kde událo či nového chystá. A tak nějak podobně opravdu začal i proběhl již 54. ročník SETKÁNÍ JACHTAŘŮ 2024.
Avšak navzdory onomu logickému předpokladu se konal v místě, kde není v okolí nejen žádná zátoka, ale ani nejmenší rybník. Přístavem bez vody, avšak naštěstí nikoli zcela na suchu, se tedy již po několikáté stal podkrkonošský LIBŠTÁT.
Místní menší náměstíčko, se již od pátku 9.2. ´24 plnilo vozidly nejrůznějších typů, značek a dokonce i mezinárodních SPZ, které sem do nevelkého městečka, svezlo účastníky tohoto již tradičního setkání. Už z auty přetékajícího parkoviště, je patrný veselý hlahol námořníků, linoucí se z útrob stylového kulturáku. Očekávané zahájení má sice oficiálně nastat až další den v sobotu, ale výčep je už večer předem obléhán nedočkavci, kteří dorazili o den dříve.
Uvnitř se staří ostřílení veteráni, zcela přirozeně promícháni s omladinou, druží kolem stolů, kde absence hladiny vodní plochy, byla zákonitě nahrazena správnou hladinkou tekutin z nápojového lístku. Ta je mezi námořníky roznášena usměvavou obsluhou po celou dobu setkání… a to pak i následující den. Ještě páteční večer tak plyne v pohodové atmosféře, která se postupně přesune i do vedlejšího vyhřátého sálu, kde nijak nenaruší technickou přípravu pódiové projekce. Naopak, plátno s promítanými záběry nejrůznějších situací lodí na vodě, tvoří ideální kulisu k debatám… i když ty se zde vedou nejen kolem toho, co se přímo jen jachtingu týká.
Možná že právě tohle jsou ty nejhezčí momenty vzájemné sdílnosti, kdy si povídá každý s každým bez rozdílu… kde nezáleží na společenském postavení, majetku, nebo výši jakéhokoli hierarchického postu. Neb to co nás definitivně spojuje v jedné rovině, je právě úroveň výšky vodní hladiny. A ta i když občas kolísá a někdy to houpe až moc… tak byť každý plujeme s jiným plavidlem, ve finále jsme nakonec všichni stejně na jedné pomyslné lodi.
Žádný div, že taková vřelost, přátelství a spojenectví se musí při takovém setkání nějak projevit. A tak ještě kolem půlnoci v nastalé tmě, světla vycházející z kulturáku tohoto podkrkonošského městečka, promísená s hlaholem a zpěvem podbarveným kytarou a tahací harmonikou, z dálky mohla kolemjdoucím připomínat atmosféru uliček kolem přístavu v Hamburku, nebo při troše fantasie i některou ze severských rybářských vesniček, kde je právě oslavován úspěšný návrat všech bárek z bohatého lovu.
Na druhý den se ten samý, uklizený a naaranžovaný sál s dobrým ozvučením, osvětlením i klimatem, plní na desátou již odpočatými jachtaři, i těmi co teprve čerstvě dorazili… aby se vzápětí rozběhla přebohatá smršť prezentací, přednášek, audiovizuálních dokumentů a diskusí, řinoucích se za sebou jak tok mohutné řeky. Takže ten, kdo v jejím průběhu vyběhl na chvilku ze sálu třeba pro kafčo… či koupit si nějakou paralelně nabízenou publikaci, nebo prostě jen na vzduch ven na většinu dne prosluněnou terasu, se vracel do přívalu dalších nových informací, neb jak správně platí, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. A touto tekly poznatky skutečně proudem veletoku až do večera, kdy program frčel jak pod plně napnutými plachtami, zase dál a dál … v zábavě nenápadně přecházející až do příjemné únavy na konci dne s vědomím, že to zase stálo za to!
Oproti původnímu záměru napsat nezávislý informativní článek, nemá v něm ale opravdu význam vypisovat jednotlivé body celého pestrého programu a jmenovat všechny zúčastněné… Byl by to jen dlouhatánský výpis dat, která si lze dohledat kdekoli na internetu. Stejně tak jako fotky… videa a pozvánky na řadu dalších akcí, která se při té příležitosti vyskytly.
Za zmínku stojí určitě alespoň skvělá organizační práce celého realizačního týmu kolem Jaroslava Bernta, která umožnila další ročník zrealizovat, aby proběhl hladce… ale hlavně aby se ti kdo chtějí, mohli potkat a vnímat tu sounáležitost, přátelství a vzájemnou podporu, která se z dnešní až příliš zkomercionalizované společnosti, pod těmi všemi ekonomicko-politickými tlaky pomalu čím dál víc vytrácí. Na vodě je naštěstí zatím ještě jiný svět. A to se snad nezmění ani do příštího ročníku s dvěma pětkami v pořadí. Tak tedy zase příště… o tom světě na vodě… i když Libštát sám, je stále jen suchozemskou pevninou. Ale vlastně právě díky takovým setkáním, zas tak úplně na suchu, snad nikdy nebude.
AHOJ